Finanční dopad
Táborů slovanských skautů

Rozpočet akce pro 15 tisíc mladých lidí byl zhruba ve výši 1,5 milionu tehdejších korun. To byly ve třicátých letech, v době ekonomické krize, obrovské peníze. A stejně obří byl i schodek —Tábory slovanských skautů skončily 170 tisíc v mínusu.

Jak nám pomáhali jiní?

(Alois Ježek — pokladník Svazu | časopis Vůdce, podzim 1931)

Od počátku byla nám jasno, že Tábory slovanských skautů budou podnik, vyčerpávající nejen všechnu naši energii a pohotovost po stránce technické, ale i po stránce finanční.

    

Všemu členstvu našemu je známo, že náš Svaz nemá po stránce finanční na růžích ustláno. Mnozí jsou toho mínění, že Svazu náleží palác "Skaut" nebo biograf "Skaut". Tomu ovšem není tak, to je majetek soukromý, v biografu máme pouze licenci. Nám náleží jen prodejna "Skauting“, která by vykazovala hubené výsledky, kdyby byla odkázána jen na podporu skautů.

    

A tak mohl Svaz dáti podnikům Slovanských táborů do vínku pouze 5 000 Kč. Jsouce si vědomi této nedostatečnosti, hleděli jsme se zabezpečiti jinak. Provedli jsme rozsáhlou subskripční akci po celé republice. Všech 20 členů finanční komise po celý měsíc na ní pracovalo.

    

A výsledek? Nezabere mnoho času, budou-li vyčteni všichni, kdož nám přispěli.

    

Československé spolky věnovaly všechny dohromady 620 Kč. Banky, "naše" české banky — velkobanky — poskytly nám — 260 Kč, slovy dvě sta šedesát korun, aby nikdo nemyslil, že se nám v tisku tratila nějaká ta nula. Z toho Živnobanka 200 Kč, Union 60 Kč. Jistě velkolepá podpora representačního podniku první třídy. 

   

Pojišťovny poslaly 487 Kč, spořitelny 1 475 Kč, záložny 912 Kč, hospodářská družstva 25 Kč (!), samospráva 3 815 Kč, z toho však hl. město Praha samo 3 000 Kč. Tu však rádi přiznáme, že samosprávné korporace podporovaly místní jednotky, poskytnuvše jim peníz na výpravu do Prahy a tak přece v celku význam Táborů pochopily. 

    

Průmyslové podniky daly 10 517 Kč. Z toho však T. Baťa 7 500 Kč, takže na ostatní "těžký" i "lehký" průmysl zbude 3 017 Kč. Od jednotlivců dostali jsme 3 035 Kč. 

    

Celá tato rozsáhlá akce nevynesla tedy ani celých 15 000 Kč. A byly to dary ne tisícové, ale velmi zřídka přesahující 100 Kč, ale i po 5 a 2 korunách. Bylo to vlastně po prvé, co jsme se v takové míře obrátili na naši veřejnost a zklamali jsme dokonale. 

    

Je to smutné. Jak často veřejnost skauty potřebuje a jak ochotně je pomoc našich hochů a děvčat poskytována. A tu vidíme v číslicích, jak tato veřejnost naše služby cení. 

   

Stejně tak dopadly i tábory. Vaše práce, bratři, byla obdivována, vaše tábory se všeobecně líbily, vaše výkony byly aklamovány, přičinili jste se, jak jste nejlépe dovedli a ukázali výsledky skautské výchovy, žurnalistika o vás pěla neomezenou chválu a i vaši soupeři musili přiznati — třeba často v článcích plných jedu — že jste měli úspěch. Morálně pochodili jsme skvěle, o tom sporu není a nebude. 

   

Ale — obrat při Táborech činil půl druhého milionu, při čemž však příjmy zůstaly za vydáním a Tábory končí schodkem asi 170 000 Kč

   

Co nyní s deficitem! Není hanbou míti dluh, ale bylo by hanbou, druh neplatiti.

   

Namítnete mi ještě: a co naše vláda, co zúčastněná ministerstva? Jejich příspěvky — nikterak však ohromující — jsou obsaženy již v příjmech Slovanských táborů a byly vyplaceny. Jen jediné ministerstvo, ministerstvo zdravotnictví, resp. jeho odbor pro tělesnou výchovu, nevykonalo do doby, kdy je tento článek psán, svou povinnost. Ač nám poskytuje pomoc rok od roku menší — na léta 1930 a 1931  35 000 Kč a to ještě s poukazem, že je to i na Tábory — nevyplatilo dosud ani haléře i z této zpožděné subvence. A to přes veškeré prosby a urgence velmi uctivé i velmi naléhavé.

   

Taková je situace dnes. Finanční komise již od června, jiné složky, zejména Hlavní stan, pak stejně důkladně zabývají se touto otázkou. Ze zralých úvah vyplynulo poznání, že bude i tentokrát třeba, zmobilisovat skautskou soběstačnost a učinit, co je v naší moci. Víme, že sami celý deficit neuhradíme, ale přece aspoň tolik, nač naše skrovné síly stačí. Každý haléř je nám dnes dobrý.

    

V tom smyslu vypsána byla svazová daň z hlavy, a to 5 Kč za skauta a skautku a 10 Kč za oldskauta, táborníka a činovníka. Jsme si vědomi, že daň tato je hodně tíživá, zejména v době nynější hospodářské krise, ale uskutečnění její je přes to možné. Budeme-li pesimisty, je věc ztracena předem. Neříkejte, že to nejde, ale přemýšlejte, poraďte a sdělte, jak to půjde.

    

Co je Svaz Svazem, za celých 20 let svého trvání, neprosil vás ani o haléř. Přichází-li dnes, je to jen proto, že věřitelé naléhají na zaplacení, slíbené státní podpory jsou jen "slíbeny" a tak nezbývá, než apelovati na osvědčenou naši skautskou soběstačnost.

    

Nemyslíme, že by každý skaut musel dáti hotové peníze. Jak si otázku daně z hlavy rozřešíte, je na vás. I o tom bylo široce uvažováno a zde několik námětů:

    

Uspořádejte v místě skautský den soběstačnosti, při němž upozorníte na sebe veřejnost a přitom můžete prodávati předměty, které nám zbyly z Táborů. Upozorněte krajský, tisk, místní peněžní ústavy, snad budete šťastnější při osobní intervenci, než bylo ústředí v oběžníkové akci. Uspořádejte představení v biografu, akademii, čaj — a třeba s tancem — každý oddíl podle místních poměrů bude jistě sám věděti, jak na to. Čisté výtěžky těchto podniků poukazujte pak Svazu na účet daně z hlavy.

    

Jak vidíte, jde tu zároveň o dobytí zájmu naší veřejnosti pro skauting. Věříme, že poctivé skautské zásady tak se vžily v naší orgnizaci, že je dovedeme také vtěliti v čin, když je třeba. 

    

Bratři a sestry, dejte se do práce bez otálení, čím dříve, tím lépe, a učiňte, abychom se my ve vás a vy sami v sobě nezklamali.

Vedení československého Junáka vypsalo po ukončení Táborů slovanských skautů daň sobestačnosti.