Světové skautské jamboree
v roce 1933 mělo být v Praze

Welcome to Prague. Welcome to Czechoslovakia. Asi takto mohl začít Antonín Benjamín Svojsík zahajovací ceremoniál čtvrtého světového skautského jamboree, které se mělo v roce 1933 konat v Praze. Byl to Svojsíkův velký sen — chtěl dostat do stověžaté Prahy šedesát tisíc mladých lidí z celého světa. V období hospodářské krize se mělo jednat o největší sraz mládeže na světě. Nepovedlo se. 

Vraťme se v tomto povídání do dvacátých let minulého století. Nic není jen tak, a proto i samotné myšlence světového jamboree v Praze předcházelo mnoho faktorů a také dvě zásadní akce konané počátkem dvacátých a třicátých let.


Koncem června roku 1922 se na Císařské louce v Praze uskutečnily Národní skautské slavnosti, tedy jakési první národní jamboree. Akce se konala k desetiletí skautingu u nás a měla velký úspěch. Hlavní sjezdové dny byly zahájeny mohutným průvodem Prahou, kterého se zúčastnilo sedm tisíc skautů a skautek. A i když počasí průvodu nepřálo, vyzněl hold představitelům státu velmi impozantně a slavnostní přehlídka skautů na nádvoří Pražského hradu se konala za slunné pohody. Program slavností se konal ve velkém táboře, kromě několika ubytovacích táborů (dnes bychom řekli spíše subcampů) byl postaven mohutný hangárový stan první pomoci, dílenské stany, tiskárna sletového časopisu "Táborníček", zemljanka i stan na vysokých kůlech a ve větvích a dále také několik týpí s pestrým totemem. Areálem se procházeli hosté, mezi kterými nechyběl ani tehdejší předseda vlády Edvard Beneš. Kromě programu určeného návštěvníkům byly uspořádány různé závody — skautské (stavba stanů, signalizování, první pomoc, pozorování), sportovní a lehkoatletické (volejbal, házená, přetahování lanem, cyklistika), vodních skautů (plavání, kanoe, pramice), a v uměleckém projevu (zpěv sólový, sborový, housle s doprovodem klavíru, hra na klavír a recitace). Do rámce sjezdového programu patřilo také slavnostní představení Prodané nevěsty v Národním divadle, prohlídka Prahy, jízdy parníkem, výlety na Karlštejn a účast na oslavách pětiletého výročí bitvy u Zborova.


První národní jamboree bylo podle pamětí Rudolfa Plajnera "... obdivuhodným činem, který bude v dějinách našeho skautingu důležitým mezníkem. Odděluje dobu prvých kroků skautingu u nás od období, v němž skauting může pracovat plnou silou na širokém poli." Ale nic není pochvalné — národní skautské slavnosti, pořádané bez finanční podpory veřejnosti a státu, skončily deficitem. Ten tehdejší Junák jen velmi těžko vyrovnával. 

Kdy bude mezinárodní jamboree v Československu? (Tuto otázku si položil Jan Novák v roce 1923 v časopise Skaut-Junák.)

"Tato otázka je nasnadě, vidíme-li, že úkolu toho chápe se mnohem menší Dánsko, které má sotva polovici našeho počtu členstva a těžce postižené výrobní krisí. Na to lze ovšem odpovědíti jen s největší výhradou pravděpodobnosti. Nezapomínejme, že loňského roku měli jsme v Praze, jakési Jamboree v malém a že se zastoupením ciziny mohli jsme býti plně spokojeni, třebaže běželo pouze o nečetné delegace. Tím se Československý skauting pěkně uvedl na fo­rum světové. Nelze ovšem podceňovati velikou cenu takového mezinárodního sjezdu mládeže, tedy budoucích občanů — a mož­no říci těch velmi dobrých — se stanoviska propagandy našeho národa, státu i skautského hnutí. Avšak podobný úkol je pro nejbližší léta nad naše síly, neboť veškerý svůj zřetel a své skrovné síly jak osobní, tak i finanční musíme věnovali co největšímu prohloubení vý­chovy skautů a jich vůdců. Před tím musí všechny ostatní zřetele stranou."

Pojďme dále. Už o dva roky později, ale naši činovníci mění názor. Jednu z prvních zmínek o světovém skautském jamboree v Československu udává časopis Vůdce z roku 1925. "Jestli také valný sněm schválí naše rozhodnutí, bude Praha v roce 1929 shromaždištěm mládeže z celého světa. Naše Praha, ležící v srdci Evropy, hlavní město národa, kde již před staletími o světovém míru snili a pro něj pracovali velicí myslitelé Chelčický a Komenský i populární král Jiří Poděbradský, je jistě nad jiné povoláno, aby odtud do celého světa zahřměl mohutný hlas mládeže, volající po věčném míru a svobodě všech." Řádný valný sjezd Svazu Junáků-Skautů republiky Československé, který se konal 21. února 1926 v Praze, rozhodl kladně. 

"Stojíme před velikým podnikem, ke kterému jsme se po usnesení Hlavního stanu přihlásili. Je to — jak známo — světové jamboree v Praze. Byly vypraveny příslušné žádosti a v Mezinárodní kanceláři došly velmi vlídného přijetí. Z mezinárodního ústředí byly vypraveny oběžníky ke všem organizacím světových se sdělením, jaký návrh se pro konferenci v Kanderstegu připravuje a bude na tomto shromáždění, aby rozhodlo. Ředitel mezinárodní kanceláře p. Martin sám soudí, že bude tentokráte výhodnější rok 1929, aby v roce 1928 se nestřetly naše slavnosti s olympijskými hrami. Bude na nás, jak svou pozici v Kanderstegu uhájíme a jak svůj úkol pak provedeme. Že to bude znamenat mobilisaci všech sil, je jistě každému samozřejmo."

Světová skautská konference v roce 1926 skutečně jamboree o rok posunula — bylo tak i na návrh Josefa Rösslera-Ořovského, tehdejšího místostarosty československého skautingu. Konference v Kanderstegu ale o pořadateli nerozhodla. O něm rozhodl až o několik měsíců později světový výbor — jamboree se uskutečnilo v roce 1929 ve Velké Británii jako oslava 21. výročí založení skautingu a jako osobní pocta R. Baden-Powellovi. "Prrohlásili jsme, že ustoupíme Londýnu, a pro Prahu žádáme jamboree příští." Praha byla prý do té doby favoritem, i když zájem o jamboree hlásil také nizozemský Amsterdam a maďarská Budapešť. 


Rozhodnutím, že jamboree v roce 1929 bude v Anglii, přišel Svojsík poprvé o svůj sen. Nicméně doufal, že ne na dlouho. Praha chtěla uspořádat světové jamboree jako manifest všech národů sdružených ve světové skautské organizaci pro mír mezi národy a pro sblížení a sbratření lidstva bez rozdílu národností, vyznání, ras a tříd. Už v roce 1926 bylo jasné, že pakliže dojde k rozhodnutí, že Praha získá pořadatelství světového jamboree, budou uspořádány další československé skautské slavnosti, aby se vše vyzkoušelo. 


Svojsík se v roce 1928 začal zamýšlet nad tím, jestli se povede sehnat dostatečná podpora od československých úřadů. "Pro účast na světové konferenci jsme žádali marně a litujeme, že jiní disponují vždy znamenitými prostředky a vypravují nejen vzorné družiny skautů, ale i řady osobností, které pak mají ovšem na zřeteli především propagaci svého státu a jeho politických cílů. Mám tu na mysli Maďary a agitaci namířenou proti našemu státu. Nebylo to v Kanderstegu poprvé, že došlo i k vážné provokaci, kterou jsme si ovšem vyřídili s celou energií." řekl Svojsík na řádném sněmu Svazu v roce 1928.


Čas plynul dál a Československo se začalo připravovat na světové jamboree 1929 v Arrowe Parku ve Velké Británii. Na něj vyrazilo 54 českých skautů. Na akci dorazil i československý vyslanec v Londýně Jan Masaryk, který se setkal s Robertem Baden-Powellem a předal mu nejvyšší státní vyznamenání — Československý řád Bílého lva. Toto ocenění (ev. č.: I. 144 v. 3125/VI 1925) je dodnes vystaveno ve vstupní hale BP House v Londýně.

Článek v časopisu Skaut-Junák (roč. 16, 1929/1930, č. 1)

Po návratu z jamboree se Československo začalo připravovat na jeden ze svých největších podniků v historii — na Tábory slovanských skautů, které měly být generálkou na příští světové skautské jamboree. To bylo slíbeno Praze a všichni se na něj těšili. 


"Úspěch nepřijde, sedneme-li si stranou a budeme-li na něj čekat. Musíme na něj čekat a pracovat. Musíme připravovati pečlivě pracovní plán dle různých poměrů v jednotlivých zemích," napsal Svojsík v úvodu časopisu Vůdce z listopadu 1929. O několik měsíců později už Hlavní stan Svazu rozhodl, že doporučí Valnému sjezdu, aby na rok 1931 svolal do Prahy sjezd slovanských skautů. Na jaře 1930 už je jasné, že rok 1931 bude nejen zatěžkávací zkouškou vyspělosti a zdatnosti organizace, ale i podstatným krokem k posílení a rozšíření hnutí. A že to československé Náčelnictvo myslelo vážně, uvádí i tento text. "Každý jistě přiloží ruku k dílu, aby se dobrá věc podařila. Úspěch její bude úspěchem každého jednotlivce, pokud se i v nejmenším přičinil." 


Počátkem listopadu 1930 zasedá Hlavní stan Svazu, z jehož zápisu plyne, že se všichni shodli na tom, že náš skauting se stal svérázným a osobitým a také vyhledávaným. O slovanském jamboree se zprvu mluvilo jako o sletu, ale to se moc nezamlouvalo — padaly i další návrhy názvů jako byly mejdan, sjezd, slovanské skautské slavnosti, rok či tábory. Nakonec však zůstalo u jednoho z prvních názvů — tedy Táborů slovanských skautů s podtitulem 1. Slovanské jamboree

"Jsme si vědomi špatné všeobecné situace hospodářské, různých potíží zahraničních i vnitřních, ale nemíníme dobu sletu odkládati. Není třeba snad ani ohledu na usnesení světového svazu, že světové jamboree 1933 bylo by v Praze, kdyby nedošlo k pořádání jeho v Americe. O protektorát požádán bude prezident republiky. Pozvány budou vynikající osobnosti zúčastněných národů i ciziny, na prvém místě světový náčelník lord Baden-Powell s chotí, který již slíbil navštíviti Československo dopisem br. min. dr. E. Benešovi. Nastává doba velikých úkolů a činů, kde není místa pro odklady a omluvy. Každý nechť se náležitě uplatní ve velikém našem díle na prospěch skautingu, národa a státu."

A. B. Svojsík na zasedání Hlavního stanu svazu v listopadu 1930.

Řízení Táborů slovanských skautů náleželo tehdy Ústřední radě a Náčelnictvu. K usnadnění činnosti byla zřízena řada komisí a týmů, podobných jaké známe i z dnešních akcí. První slovanské jamboree se konalo od 27. června do 4. července 1931. Bylo oslavou dvacetiletí československého skautingu a zároveň zkouškou na uspořádání budoucího světového jamboree v roce 1933, jak již bylo napsáno výše. Ve Stromovce bylo postaveno 24 ukázkových táborů, které vyjadřovaly charakteristické zajímavosti jednotlivých krajů naší země. Tábořilo zde 12 tisíc skautů z Československa a tři tisíce skautů z Polska, Jugoslávie, Litvy, Anglie, Francie, Maďarska a Rumunska. Tábory byly velmi rozmanité, stál tu dokonce i "tábor budoucnosti z roku 1950". Jedním z programů Táborů byl i obří skautský průvod, který prošel historickým centrem Prahy a došel až na nádvoří Pražského hradu, kde ke skautům promluvil prezident T. G. Masaryk.


A nebyl to jen Masaryk, který přijal skauty. Tábořištěm procházeli velikáni československé politiky jako byli Edvard Beneš (ten byl zároveň starostou Junáka) či Karel Kramář, první předseda československé vlády, velvyslanci zúčastněných zemí, ministři, senátoři, arcibiskup a mnozí další. Táborů se účastnil i ředitel mezinárodní skautské kanceláře Hubert Martin, který prohlásil, že Tábory slovanských skautů byly "dokonalé, čisté, upravené a plné šťastného ducha všude kolem" a slíbil podporovat pořádání světového jamboree v Praze v roce 1933. Podobně mluvil i náčelník francouzských skautů M. J. Guerin-Desjardins v rozhovoru pro časopis Skaut-Junák z dubna 1931. "Velice rád bych, aby v Praze bylo budoucí světové jamboree. To bych se tam jistě podíval a i účast Francie byla by veliká, o mnoho větší, než kdyby bylo Jamboree v Americe."

Tábory slovanských skautů jsou dodnes nejvýznamnější mezinárodní skautskou akci na našem území. "Tyto tábory znovu ukázaly, jakým požehnáním pro mládež je veliké dílo Lorda Baden-Powella z Gilwellu," stálo například v prohlášení československé vlády z léta roku 1931.


Rozpočet akce pro 15 tisíc mladých lidí byl zhruba ve výši 1,5 milionu tehdejších korun. To byly ve třicátých letech v době ekonomické krize obrovské peníze. Svaz se musel obejít bez jakýchkoliv dotací — nejvíce na akci přispěl Tomáš Baťa částkou 7 500 korun, zatímco všechny české banky daly dohromady jen 260 korun. Pražský magistrát poskytl zdarma Stromovku a dotaci ve výši 3 000 korun. Tábory skončily obřím deficitem ve výši 170 tisíc korun — na umoření dluhu musel Svaz vypsat "daň z hlavy" — každý skaut musel přispět pěti korunami, dospělí zaplatili dvojnásobek. Kdybychom to srovnali s dnešní měnou, bylo by to asi osmnáctkrát více.


Svojsík v roce 1932 na sněmu Svazu řekl: "Naše jamboree přišlo do doby hospodářské krize a tu bída mnohých znemožnila jim účast na svátcích československého skautingu. Přesto bylo účast skvělá a mravní zdar podniku všestranně konstatován. Zato finanční efekt nebyl úměrný onomu morálnímu. Vkrádá se nám v mysl stesk. Zasloužila si tohle naše mládež za to vše, co vykonala?"


V červenci 1931 se uskutečnila světová skautská konference v Badenu nedaleko Vídně. Právě zde se rozhodovalo o tom, kdo bude pořádat čtvrté světové skautské jamboree v roce 1933. Zájem mělo Československo, Spojené státy Americké, Nizozemí, Maďarsko a Austrálie. A i když je to k nevíře, Praha byla jasným favoritem. Nikdo nepochyboval o tom, že volbu vyhraje. Jenže, vše bylo nakonec úplně jinak. 

Stanoven postup ve věci znemožnění světového jamboree v Praze. — Ústředí Svazu slovanských skautů získáno pro Prahu. — O jamboree bude vydána pamětní publikace. — Jednáno o likvidaci závodů a poděkování pracovníkům jamboree. — Usnesena opatření ohledně falešných skautů-světoběžníků. — Dotčena otázka židovských skautů.
Vzata na vědomí zpráva pokladníka Svazu. Tábory slovanských skautů skončily deficitem. Jednáno o tom, jak schodek uhraditi. — Br. náčelník podal resumé Táborů slovanských skautů, dále referát o konferenci v Badenu, světovém jamboree, Svazu slovanských skautů. — Usnesena v té věci některá opatření a intervence u úřadů.

8. září 1931 zasedalo Náčelnictvo Svazu (viz výše) a kromě jiného zde byl stanoven postup ve věci znemožnění světového jamboree v Praze. Svaz nedostal včas potřebnou státní záruku a nemohl tak jamboree pořádat. O necelý týden později, 14. září, potom zasedala ústřední rada Svazu. Svojsík zde podával resumé k Táborům slovanských skautů a také mluvil o znemožnění jamboree v Praze. Podle dostupných zdrojů byl z liknavosti českých úřadu velmi smutný.


Pořadatelství čtvrtého jamboree získali na konferenci v Badenu, jak známo, Maďaři. V případě USA a Austrálie bylo totiž pociťováno, že časově a finančně je v těchto zemích nemožné shromáždit tolik skautů najednou jako v Evropě. 


Ve skautských časopisech Vůdce a Skaut-Junák na podzim roku 1931 vyšlo mnoho článků, které se o odvolání pořadatelství světového jamboree v Praze zabývají. Asi nejvíc kritickým byl článek Hanuše Entnera s nadpisem Příspěvek k diskuzím o cizineckém ruchu.

"Třináct let pracujeme nehlučně, ale poctivě pro poznání našeho státu za hranicemi a uspořádáním světového srazu skautské mládeže v Československu naše úsilí mělo býti oceněno a odměněno. Naši doma nám to zmařili. Zabránili nejméně šedesáti tisícům skautské mládeže ze všech dílů světa, aby přišli do naší vlasti a přinesli své peníze do našich zemí ..."

Hanuš Entner na adresu československých úřadů

Kritický byl i náčelník A. B. Svojsík. "Aspoň jednou v životě vykonati pouť do Mekky, vystoupati na posvátnou Fudži, zavítati do tajuplného Benaresu, je po staletí zbožným přáním každého Mohamedána, Japonce, Inda. A snahou každého skauta měla být účast na světovém jamboree. Zloba, chráněná ropuší lhostejností zmařila návštěvu desetitisíců hostí z ciziny, kteří nechodí se dát hostit, ale chtěli zde pobýt čtrnáct dnů na své útraty. Prahu připravila o skvělou atrakci rázu Koloniální výstavy v Paříži a vlast Jiřího z Poděbrad a Českých bratří o velkolepou manifestaci mládeže 55 národů celého světa," napsal náčelník v prvním čísle 19. ročníku časopisu Skaut-Junák


O rok později v roce 1932 Svojsík předstoupil před Valný sjezd Svazu a o zmařeném plánu světového jamboree v Praze mluvil znova. 

"Světové konference v Badenu zúčastnili jsme se z nedostatku peněz jen nepatrnou delegací. Postavení jsme tam měli neradostné, když jsme ohlásili, že pozvání na světové jamboree pro rok 1933 odvoláváme, což nikdo nedovedl pochopiti a nepochopil ani, když jsme vysvětlovali. Neboť důvody, proč se tak stalo a proč jisté kruhy úřední v Ministerstvu zdravotnictví byly proti, nepochopí nikdo rozumný. Čistě naše česká specialita. A tak pojedou skauti z celého světa — a také naši — do Budapešti, kde se přes zoufalou finanční situaci tohoto podniku nebáli. Pochopili, jaký takový sjezd má význam propagační a hospodářský. U nás jsme to marně vysvětlovali. Opravdu “pouhým škrtnutím péra” bylo zmařeno tolik nadějí a tolik úspěch a stát bezohledně připraven o propagaci, kterou nelze zaplatiti ani těžkými miliony." 

A. B. Svojsík na Valném sjezdu Svazu, který se konal 27. – 28. 2. 1932 ve velké dvoraně paláce Skaut v Praze.

Tehdejší vedení Svazu poslalo potřebné materiály na Ministerstvo zdravotnictví včas. To je ale vůbec nepředložilo Vládě a ta se tak materiály o jamboree vůbec nezabývala. Svojsík mnohokrát lobboval u potřebných úřadů i u samotného předsedy Vlády. Ze světové konference v Badenu se kvůli tomu dokonce vracel "na otočku" do Prahy. Nepovedlo se. Svojsíkův sen se rozpadl jako domeček z karet.


Svojsík i celé Náčelnictvo a Hlavní stan byly ztrátou pořadatelství jamboree v Praze zarmouceni dalších několik let. Nedokázali pochopit, proč stát nevydal potřebná povolení k pořádání tak významné akce a proč celou akci zkazila liknavost Ministerstva zdravotnictví. Vrcholní představitelé naší země totiž rádi navštěvovali skautské akce, Edvard Beneš byl dokonce starostou Svazu. Ani to však nebylo zárukou toho, že vše půjde tak, jak má. Za vším navíc možná stál i fakt, že jak Národní skautské slavnosti 1922 tak i Tábory slovanských skautů 1931 skončily deficitem a stát se bál, že by to nedopadlo dobře ani tentokrát. Navíc stát v době ekonomické krize skautské aktivity a všeobecně i aktivity mládeže téměř vůbec finančně nepodporoval. Svojsíka ztráta jamboree mrzela a nikdy se s ní nedokázal úplně vyrovnat — což dokazovaly i jeho pozdější vyjádření a texty.


Byla tu však ještě jedna věc, která Československo nenechávala v klidu. A to byl maďarský postoj k celé věci. I když pořadatelství jamboree v roce 1933 mělo Československo fakticky jisté a delegáti světové konference by to hlasováním ztvrdili, Maďarsko coby další možná hostitelská země, to nechtěla nechat jen tak. Už v létě 1931 jezdili Maďaři po Evropě s letáky s vyobrazenou skautkou v národním kroji, kterou doplňoval text “I hope to see you in Hungary”. Maďarskou kandidaturu silně podporoval stát a tamní skauti byli na všechny akce skvěle připraveni. Mezi Československem a Maďarskem to skřípalo už delší dobu, a vše podtrhl i fakt po konferenci v Badenu. Maďarští skauti začali připravovat plán, jak Československo od jamboree odříznout úplně. Jamboree bylo podle Rudolfa Plajnera, pozdějšího náčelníka, tenkrát skutečně zneužito k politickým cílům, konkrétně k otevřenému požadavku revize trianonské smlouvy a k znovuvtělení Slovenska do svazku svatoštěpánské koruny. Maďaři chtěli na svém jamboree tzv. Uherský kontingent, což se samozřejmě nelíbilo Československu. Konflikt se nakonec řešil až mezi československou a maďarskou vládou. Vše bylo vyřešeno jakýmsi smírem a plán uherského kontingentu se naštěstí nekonal. 

Byli připraveni. Jak známo, byli jsme okolnostmi přinuceni odvolati své pozvání, aby světové jamboree v roce 1933 bylo u nás v Praze. Rozhodnutí padlo ve prospěch Maďarska. A tu se ukazuje pohotovost maďarské skautské organizace. Nějaký týden na to rozdáván byl v Kanderstegu při tamním roverském světovém sjezdu — na němž byli zase maďarští skauti skvěle zastoupeni a přes strašnou finanční situaci státu maďarského právě státem skvěle vypraveni — krásně upravený leták, kterým roveři celého světa zvou se do Gödölö na jamboree. V letáku je už podrobný plán budoucího tábora v královském zámku, který dal podniku k dispozici zemský správce Horty de Nagybanya a tak osvědčil — jak se v letáku píše — svůj veliký zájem a sympatii ke skautskému hnutí. Nejen park, ale i ostatní lesní a honební pozemky jsou táboru k použití. (Co jsme se my nažebrali v pravém slova smyslu o naši Stromovku a ještě tři neděle před zahájením jsme nevěděli, s čím vlastně můžeme počítat — pozn. red.). V táboře bude možnost pohodlně umístitit 20 000 tábořících a premonstránský řád nabídl pro ubytování hostí haly a ložnice svého semináře (200 postelí) a k tomu konferenční síně pro zasedání konferencí delegátů. Gödölö je 30 kilometrů od Budapešti, má krásné spojení silniční, autobusové i železniční; blízké jezero skýtá vhodnou příležitost ke koupání. Exkurze budou pořádány jednak do Budapešti, jednak do země na Velkou Pustu, do lázní Lillafüredu, do národopisně zajímavého Mezökövesdu a jiných atraktivních míst. Leták je pěkně ilustrován a na poslední stránce volá k nám děvčátko, oblečené do národního kroje: “I hope to see you in Hungay — Doufám, že vás uvidím v Maďarsku!”. Nu, v Maďarsku rozuměli jinak propagaci a získávání přátel a známostí, než u nás, kde samovolným rozhodnutím připravení se republika o pěkný milionek zisku, nemyslíme-li ani na nic jiného.

(časopis Vůdce, podzim 1931)

V létě roku 1933 se konalo světové jamboree v Gödöllö nedaleko Budapešti. To zanechalo v zemi silný dojem, nicméně zpětně víme, že jamboree bylo silně propagandistické. Vlna kritiky se později snesla i na to, že řada programů i staveb byla postavena profesionálními architekty a nikoliv skauty, jak se tvrdilo. Z Československa se na jamboree vypravily tři stovky skautů a skautek. Čechoslováci využili toho, že se velká řada skautů z evropských zemí vracela přes naši zemi domů a nabídla jim, ať zde několik dnů po jamboree zůstanou. Dá se říct, že to byla taková předzvěst programu Ho-Ho (Home Hospitality), jaký známe ze světových skautských jamboree dnes. Nabídky využilo 800 Poláků vracejících se s putovními tábory přes Slovensko, na řadě míst Československa pak hostili skauty ze Švédska, Dánska, Islandu, Německa, Litvy, Lotyšska, Indie, Francie i Ameriky. Svojsík po skončení jamboree napsal článek Vraťme jamboree mládeži, který se zabýval reformou světových skautských sjezdů. 


I přes pachuť, kterou někteří Čechoslováci v sobě měli, si dokázala celá výprava jamboree v Maďarsku užít. Skvělou atmosféru pomohl vytvořit i automobilový závodník Bohumil Turek, který přivezl za 8 hodin a 28 hodin z Prahy do Budapešti třímetrovou vánočku. Ještě teplou.

Turek se chopil volantu žluté litrové aerovky s jeho oblíbenou registrační značkou P-313, Elstner nechal v pražské pekárně Odkolek zhotovit vánočku třímetrové délky, kterou pečlivě zabalili na malé dřevěné "lešení" k levému boku vozu. Vezli také broušený pohár z českého křišťálu pro zakladatele skautingu lorda Baden-Powella a na nouzovém sedadle v zádi redaktora Adolfa Tůmu. Nejeli výletním tempem, z Prahy do Budapešti Turek aerovku prohral za 8 hodin a 28 minut a na rychloměru měl pořád kolem stovky.

V reportáži pro pražské noviny tehdy F. A. Elstner napsal: "V Gödöllö nás vítal čestný oddíl s hudbou a z té dobré vánočky si ukrojil první kus profesor Svojsík a polský vévoda Grazynski. Odpoledne tleskal hustě obsazený stadion umění českého mistra volantu. Při vstupním kole jej vedla čestná rota a žlutá Aerovka byla pokryta státní vlajkou. Večer mluvil Turek do rádia a až jednou budu umírat, vzpomenu si, jak jsme ho učili maďarsky. Zemřu sladce."

Křišťálový pohár předal Bohumil Turek za asistence profesora Antonína Benjamina Svojsíka doyenovi skautského hnutí Robertu Baden-Powellovi neboli "lordu Bí Pí". Elstner u toho samozřejmě nemohl scházet, byla to jeho akce, s anglickým otcem skautingu udržoval přátelské vztahy už od roku 1922. 

Českoslovenští skauti populárního Turka nadšeně přivítali, a nejen kvůli vypečené vánočce. Jeho smykové kreace na trávě i na hlíně zpestřené zvukem a vůní dvoutaktu přilákaly stovky diváků. Ekologie byla tehdy kdesi v nedohlednu, pro slávu značky Aero bylo dovoleno ledacos.

Československu hořkost ze ztráty pořadatelství světového jamboree vydržela dalších několik let. Téměř na každém valném sněmu Svojsík nebo někdo jiný z náčelnictva ztrátu zmínil. O pořádání světového jamboree v roce 1937 už Československo neusilovalo, získalo jej Nizozemí — což byl také konkurent Československa z let 1929 a 1933. 


Uspořádat světové skautské jamboree v Česku je možná snem mnoha lidí. Svojsík k němu měl nejblíž, a podle dobových záznamů v časopisech nikdy nepřenesl přes srdce fakt, že pro Prahu jamboree nevybojoval. Byl naštvaný a smutný. Přišel o svůj sen.